





Orwarské rasy





Mapy




Na pozadí




Obrazová dokumentace

Pulové
Z hlediska historie Orwaru by měli mít pulové hodnotu mizivou,
ale o to víc roste jejich význam na sklonku devátého egilu a dál - v novém
věku.
V dobách, kdy ještě sídlili na pláních Balatoru ve městě Elealu,
byli pro mnoho prostých orwarských lidí jen nebezpečnými zloději, nebo
dokonce pouhou legendou. Oni sami vždy trpěli pocitem mírné nadřazenosti
a nebezpečné povýšenosti a to všechno proto, že odvozují svůj původ od
velmi staré rasy, známé jako Ererai (některé rasy či menšiny označují
Ererai jako elfy).
V záležitostech pulů rozhoduje hlava vládnoucího rodu. Rodů je
sedm a v posledních desetiletích dominovali Aanvesové, rod považovaný
puly za jeden z nejstarších.
Pulové, jak už jsme se zmínili, sídlili po několik egilů v balatorském
městě Elealu. Zajímali se o historii, magii a politiku. Pro historické
svitky a knihy dokázali vždy obětovat cokoli, kromě jména své rodiny.
Rizo Aanves, za dob aravera Sighura a Arhard Aanves, za Berholfa a Vilema,
pracovali na orwarském dvoře ve funkci knihovníků jen proto, aby mohli
prozkoumat všechny místní písemnosti. Arhard Aanves nabyl po prostudování
nejstarších orwarských kronik přesvědčení, že síla staré Wheerie se dá
obnovit nalezením potomků královského rodu. Studii bohužel nedokončil,
protože byl z knihovny odcizen jeden ze svazků orwarské "Knihy Slávy".
Svou myšlenku však sdělil Tirinovi Hobarskému a jeho příteli Gormovi,
kteří se o mnoho let později pokusili vyhledat alespoň stopy, vedoucí
k potomkům zmíněného rodu.
Co se politiky týče, byli pulové, a Aanvesové především, vždy převelice
opatrní. Stáli jen poblíž vládnoucích lordů okolních knížectví a svobodných
měst, jako šedé postavy v pozadí. Přesto, nebo právě proto oplývali často
nemalou mocí. Aanvesové jsou známí svým rodinným patriotismem. Význačnou
výjimkou byli na sklonku devátého egilu mladí bratři, čarodějové Illden
a Deol Aanvesovi.
Illden a Deol se navzdory hlavě rodu přidali ke družině Tirina
Hobarského, čímž si vysloužili nepřízeň celé své rodiny. Deol se své vzpoury
zalekl a vrátil se od předhůří Hor stolinů do Elealu. Ilden zůstal s družinou
a aktivně se podílel na získání dýky stolinů.
Deol při návratu družiny do Balatoru svého bratra varoval před
hněvem rodu a mnohým tím zachránil život. Po válce se stoliny lehl Eleal
popelem a šest rodů: Aanves, Aelen, Amnor, Evardan, Ollinert a Elier přesídlilo
k Telesarovi do Teranu. Rod Terbel, strážci svatyně bytosti, kterou pulové
uznávají jako své božstvo, zůstali jako jediní poblíž spáleniště, které
bylo kdysi Elealem, v háji bezejmenného boha, kterého se plameny netknuly.
V Teranu se mezitím odehrával boj mezi knížetem Telesarem Amnorem,
jemuž svěřil kníže araver Vilem Teran lénem a hlavou rodu Aanves. Aanvesové
se nemohli smířit s tím, že by v Teranu nebyli vládnoucím rodem. Situace
se uklidnila až s příchodem Ztraatiela, potomka starých wheerijských králů.
Oba význačné pulské rody uzavřely v přítomnost tohoto vyjímečného muže
přímeří. Až tehdy byl Ilden Aanves hlavou rodu definifivně omilostněn
a začala nová éra pulů, pevně začleněných do struktury orwarského knížectví.
Historie však ještě ani zdaleka neřekla své poslední slovo. Zbylí členové bývalé družiny Tirina Hobarského se doslechli o osmém rodě pulů a umanuli si, že jej naleznou.