



Lidská fantazie
bezbřehá studnice tužeb, postřehů, usídlených v našem vědomí i těch, které je minuly, věčný
rekapitulátor prožitků uplynulých dní. Zásobárna vjemů, které nás oslovily,
aniž bychom o tom věděli. Náš mozek totiž nezpracovává jen to, co chceme, co mu ke zpracování přímo
předáváme ale i to, o čem nemáme ani tušení.
Někdy tyto skryté myšlenky
vyplavou na povrch v podobě nápadu, nebo dokonce řešení nějakého problému. Někdy
ovlivní naše jednání negativně. Pokud představa nebo obraz nemá nic, o co by
se mohl při svém vynoření opřít, snaží se jej podvědomí navěsit na kteroukoli
příbuznou větev (tematiku), brázdící oceán našich myšlenek. Kolik takových vizí a snů
nám denně proběhne hlavou, aniž bychom je dokázali nějak zužitkovat? A co se s
nimi vlastně stane?
Ve většině případů zapadnou na svá stará místa a čekají na nový podnět, který je vynese
do popředí našeho zájmu, ale občas si najdou krkolomnou cestu přes více či méně příbuzná témata
a podbízejí se, dokud nejsou zužitkovány.
Svým jednáním vytváříme návyková schémata, podle nichž mozek ´pozná´, kdy nám kterou myšlenku
podstrčit. Někdy je to v našem zájmu a jindy nám dá spoustu práce odhalit, že námi naše podvědomí
prostřednictvím negativních prožitků a slabé vůle manipuluje. Vlastně si to způsobujeme sami.
Jsme to my kdo v bdělém stavu určuje o čem budeme snít a co nás bude ovlivňovat, jen si to ne
vždy dostatečně uvědomujeme. Podle podobných pravidel spřádáme i příběhy Her na hrdiny, ať už jsme hráči,
či gamemastery. Není od věci se občas zamyslet nad tím, zdali si ještě hrajeme, nebo už valíme na své okolí -
spoluhráče - naše problémy starosti a kal ze dna našeho podvědomí.