Povahy
Obranný pakt
Archetypy
Dobrý boj Obranný pakt - je svět kolem nás zlý?
Je jasné, že spolčovací tendence provází lidskou rasu od pradávna. Spolčování se
za účelem většího pocitu bezpečí je funkční model, prověřený věky.
Může na něm někdo najít nějaké negativum?
V zásadě ano. V dnešní době jsou nebezpečí poněkud
jiného charakteru než před stovkami a tisícovkami let. Neběží tu zdaleka o pocit nebezpečí, jako důvod ke
spolčení se, ale o pocit bezpečí, jako důvod nehnout se z místa. Ano. Hovoříme o psychickém ustrnutí ve stavu,
kdy je pro nás snazší zůstat, než odejít.
Stává se něco takového ve společenstvích scházejících
se na vymyšlených pláních, nebo v pomyslných městech? Samozřejmě. Jako všude, kde dáme prostor zvyku a ustrnutí
bez vývoje, může nám hrozit chorobný a ničemu nepřispívající návyk (zlozvyk, chcete-li), nebo zasejfování v
situaci v níž se nám už třeba delší dobu nelíbí ale bojíme se, že by to jinde mohlo být horší. Navenek se to
projeví tak, že prostě zůstaneme.
Proč o tom mluvíme?
Takový stav věcí totiž může výrazně škodit hře a především jedinci, který
se v takovém stavu nachází. Hráč, který se tímto způsobem trápí, si stav
věci nemusí zcela uvědomovat, ale rozhodně se to projeví při hře. Hráč
může chtít skrze svou postavu kompenzovat nespokojenost, nebo jej nahromaděná
příkoří vymrští nějakým směrem a ostatní hráči se nestačí divit. Možností
je víc, ale není třeba strašit. Ani to neznamená, že je potřeba se takových
hráčů zbavovat.
Skupina hráčů je totiž komunita a pokud se na to cítí, může
dotyčnému pomoci. Chtít však většinou musí obě zúčastněné strany.
Takže - co jsme se dozvěděli?
Hráči jsou především lidé a
nemusí být od věci se jako člověk chovat. (Zábavě zdar!!!)