Tajná dohoda
Martila
Odchod králů Velikáni 8. egilu: Hynert Vasin
Plamen
Zhorgan Martila
Z naší vlastní historie známe spoustu příkladů toho, jak jeden jedinec dobře
mínil a jeho následovníci, nebo zkrátka jen osud, změnili.
V případě wheerijského království se
historie dočkala mnoha překvapení. Wheeria totiž přežila nejen svého prvního krále,
nejen jedno století, ale dokonce celých pět století. Bohužel takřka ani o den více.
Co se stalo tak neočekávaného, že se jak domek z karet zbořila tak zdánlivě pevná a několik
set let fungující konstrukce?
Vzpomínáte si ještě, jaký nástroj použili temní mágové z
Fanghry v případě císařství Anakha? Tušíte správně. I tentokrát se jakoby
odnikud objevily hordy martilských zabijáků a začaly plenit. Na sklonku
osmého egilu přispěchal do Teranu spěšný kurýr se zprávou, že se nedaleko
západní hranice království (tou dobou již značně rozlehlého) houfují jednotky.
Zprvu se prý spojovaly jen skupinky po pěti až deseti lidech, ale po týdnu
čítal nepřátelský houfec na dvě stovky hlav a stále přibývaly další. Situace
se stávala ze dne na den vážnější. Celá třetina Wheerie zvaná Karwel lehla
poplem během několika týdnů. Centrální část Wheerie nazývaná Orwar se
za tu dobu naštěstí stačila zkonzolidovat, sebrat brannou hotovost a v
sídelním městě Teranu byly spřádány dalekosáhlé plány jak naložit se vzniklou
situací. Nebylo to pro vládnoucí kastu ryšavců (jak se říkalo Whertanovým
potomkům podle zrzavých kštic) ani trochu lehké. Martilští se objevovali
jakoby odnikud a veškeré dohody a přípravy, konané takřka plných pět set
let přišly vniveč. Dokonce i v této situaci byli vládci lidem milováni,
ale tíha zodpovědnosti na ně dopadala o to větší měrou. Oba mladí synové
krále veleli každý jedné veliké armádě a z několikadenní vzdálenosti sledovali
martilské, jejichž obrovské vojsko, rozdělené do pěti armád se pomalu
stáčelo k severovýchodu, tedy k Teranu. V cestě jim však stál Orwar a
právě tam se oba bratři rozhodli svést s nimi rozhodující bitvu.
Byl v tom ale háček.
Celou tu dobu, co martilská vojska plenila Karwel, tříbil a piloval teranský
magický rádce plán, kterak co nejbezpečněji a s nejmenšími ztrátami nepřítele
porazit. Byl to vskutku brilantní plán. Bratři o něm ale nechtěli ani
slyšet. Zvláště mladšímu se už zajídalo neustálé manipulování a toužil
všem ukázat, že má vlastní rozum a dokáže si s problémy, i takhle rozsáhlými,
poradit sám. Tak si příliš pozdě všiml, že martilská vojska změnila směr,
aby se vyhnula jeho pasti, a namířila si to přímo k Vílímu pahorku, kde
se tou dobou ukrývalo několik stovek příslušníků starých ras, kteří doufali,
že jim smlouva se zakladatelem dynastie zaručí bezpečnost.
Byla to strašlivá jatka a v jejich důsledku
se událo několik tragických událostí.
Magický rádce se odmlčel a přesto, že u něho král proseděl
několik dní a nocí, od onoho osudného dne z něj nevyšlo ani slůvko. Martilské hordy se obrátily k jihu a naprosto
zdecimovaly armády obou královských synů. Wheeria už měla jen několik malých soukromých armád několika
bohatších velmožů, ale ty se martilským hordám nemohly ani zdaleka rovnat. Martilané plenili rabovali, a když
už nebylo co vzít, zmizeli stejně, jako se objevili. Armáda se rozdělila na spousty malých oddílů, které se
rozprchly po kraji a za týden po nich zůstala jen krvavá vzpomínka.