Důvěra za důvěru
Gebriti
Astver Sangyr
Intres z Twolu
Boj o moc
Rod Laurosů
Úpadek rady
Nástup byrokratů
Vilem z Llonu
Příběh ztracené paměti Příchod Gebritů
V čase největšího rozkvětu a prosperity začali ze severu přicházet první
gebriti. Byla to podivná stvoření. Ptačí tělo, mocné pařáty, pár silných křídel a
nad tím vším hlava podobná lidské s chytrýma pichlavýma očima. Na první pohled
snad odporné, gebriti však dokázali poradit, někdy i pomoci a tak se čím dál
větší počet lidí dokázal přenést přes jejich nezvyklý zjev. Nakonec došlo i k
setkání Aravera s hlavním představitelem národa gebritů.
Oba vládci se shodli na podmínkách koexistence a zdálo se, že Orwar
získal v gebritech mocné a moudré spojence.
Pak se však začali ztrácet lidé. Zprvu tomu nikdo nepřikládal zvláštní
důležitost. Nezní to nijak zvlášť hezky, ale lidé se ztráceli ve všech
dobách. Divočina za severní hranicí knížectví nebyla jen plná divokých
šelem, ale občas sem zabloudila i tlupa skřetů a proti těmto ´lesním běsům´,
jak jim lidé říkali, dokázal obstát jen málokterý zkušený muž meče a to
jen v případě, že narazil maximálně na jednoho, či dva jedince z lesního
národa.
Tentokrát však bylo nebezpečí mnohem vážnější. Většina lidí ještě stále
netušila co se děje, ale Araver Sangyr shromažďoval na svém pracovním stole
hlášení o ztracených duších a měl čím dál větší podezření.
Podíl lidí ztracených na severu knížectví, dělal oproti všem ostatním
územím takřka osmdesát procent. Araver pověřil svého nejlepšího důstojníka
sestavením výzvědné skupiny která měla za úkol zjistit, co se na severu
vlastně děje.
Po takřka pěti měsících se z celé skupiny vrátil jediný zvěd, ale
měl informace, které Araver potřeboval a kterých se obával. Tento zvěd
byl jediným živoucím svědkem útoku gebritů.
Araver nechtěl posílat k vládci gebritů posla. Bylo to stejné, jako
strčit kůzle do vlčího doupěte. Zároveň však nechtěl vyvolat otevřený spor s
bytostmi kterým, jak se dozvěděl od přeživšího zvěda, se lze jen těžko
ubránit. Konečné řešení, typické pro Aravera Sangyra, přišlo záhy. Posbíral
své nejzkušenější vojáky, povolal několik ostřílených dobrodruhů a vydal se
s nimi na sever. Postupovali opatrně ve třech skupinách kryjících si navzájem
záda. Cestou narazili na několik osamělých gebritů z nichž každý na muže
okamžitě zaútočil. Araverova strategie však slavila úspěch a jeho jednotka
postupovala dále k severu. K místu, kde se usídlil vládce gebritů už jim
zbývalo jen několik paprsků cesty, když les kolem nich ožil zpěvem.
Gebriti byly nesnášenlivé stvůry, schopné se přetvařovat jen kvůli
snazšímu přístupu k potravě, které se jim po dohodě s Araverem dostávalo
v hojné míře.
Gebriti zaútočili ze všech stran a ani všechna Araverova opatření
vojáky nezachránila. I na straně Gebritů byly v tomto boji velké ztráty,
ale nakonec zůstal z lidí na nohou jen Araver. Gebriti mu prokázali pochybnou
čest, zabili ho bez pomoci svých podivných dovedností. Roztrhali jej ostrými
silnými pařáty. Snad dokázali ve své pokřivené mysli ocenit velkého a bojovného
ducha - kdo ví...