Rod Laurosů
Nirenův boj byl dlouhý a marný. Nepustil sice skřety dál na jih,
opevnil se ve tvrzi Gand
a odtud zahajoval své výpady na sever, ale
válka pod jeho velením byla spíše partyzánská a nepřítomnost vládce v
sídelním městě uvolnila ruce šlechtickým pletichářům.
Navíc, do hry polehoučku vstoupil někdo nový; někdo, s nímž mocenský
boj dostal zcela nový charakter.
V dodatcích, na stránce o božstvech ULMEA-AI se dočtete o tom,
kterak se mezi wheerijské bohy v dávných časech vetřel Kosz, který zprvu
potají a později už zcela veřejně stranil temným silám. Nakonec se stal
hlavním představitelem zla na Ulmea-Ai, na severním kontinentu především.
Jeho prvním útočištěm byla v dávných dobách, což málo kdo ví, právě nechvalně
známá bašta Emregal v Temném lese západně od hlavního města Orwaru. Kosz
jí na počátku svého vzestupu daroval prvnímu ze svých lidských služebníků,
Antvarku Laurosovi. Tak byl položen základ jedné z nejtemnějších dynastií
v historii lidského rodu. Vraťme se ale do současnosti. Zatímco se orwarské
knížectví hroutilo pod nápory zvenčí i zevnitř, učil se a sbíral síly
i tehdejší pán Emregalu, Nilieth Lauros. Svá sladká slova podepřel bohatstvím
i špetkou magie a potají vstoupil do dění v Orwaru. Jako každý věrný služebník
temného pána věděl, že čas nehraje roli. Smířil se s tím, že to nemusí
být on, kdo bude sklízet, ale rozhodně poznal, že je čas zasít. Nejprve
spočinul pohledem na městě Stravlinu, kde bylo sídlo Temné koalice ale
především: už stovky let tu zvolna sílilo hnutí nazývané prostě Kruh. Že byl
bůh Kosz obmyslný, věděl v Kruhu jen málokdo, že slouží právě jemu. Nilieth se
zprvu vyhnul všem světským hodnostářům a vstoupil přímo na půdu Kruhu. Prošel
všemi nástrahami, odhalil tajná místa a překvapil vedení Kruhu v samém srdci
organizace, na místě zvaném Rheilwel. Stal se duchovním vůdcem i mecenášem Kruhu
a brzy si mohl dovolit nechat za sebe jednat jiné. Zatímco se vracel zahalený
a nepoznán do temné bašty Emregalu, Kruh začal trpělivě natahovat svoje prsty.
O třista mil severněji zatím Niren ztrácel sílu v únavných bojích
se skřety a neměl jak zjistit, že se jeho zemí plíží nová síla. Zákeřná,
temná a trpělivá. Trvalo deset let, než Kruh zajistil své nástupní pozice.
Nejprve ovládl vládce města Stravlinu a přikryl si tak záda. Pak se stravlinští
vydali k Llonu, ale ten se ukázal jako mimořádně odolný. Rozhodli se získat
knížecí město Llon až později. Způsoby, jakými Kruh ovládl některé z pánů
Orwaru byly různé, ale měly společného jmenovatele. Strach, nastrčené
vějičky, služby a protislužby a půjčky. Peníze měly vždy velkou moc, ale
v těchto dobách snad ještě větší.
Ke konci Nirenovy vlády vzala situace na všech frontách rychlý
a nečekaný obrat. Nejprve se knížectvím rozletěly skazky o bájném meči
Kongramathu v rukou mistra Zhorgana. Ten však věděl, že ještě nepřišel
čas mocné čepele a aby nebyl donucen ji použít, zmizel kdesi na východě
coolvinského území. Než zklamání pérů odplynulo, vrátil se do Kruxu nečekaně
Ilkas Vinier. Sebral všechny dobrodruhy, co jich na pomezí Orwaru bylo a vyrazil
slábnoucímu araveru Nirenovi na pomoc. Vinier vládl mocnou ohnivou magií
a po dvou letech zahnal skřety daleko na sever. Tak skončila druhá válka
se skřety.
Kruh s napětím sledoval Vinierův postup a jakmile po vítězné bitvě
zamířil zpět do Orwaru, většina agentů Kruhu se stáhla. Nirenovi bylo
dopřáno dožít svá léta na knížecím stolci v klidu a i Kruh se držel zpět.
Strach z moci Ilkase Viniera dal Orwaru na několik let oddechnout.