Staré rasy
Propastí let
Lidská rasa
Anakha Anakha
Největším mezníkem v lidských dějinách byla Velká magická válka.
Vyvolali ji pramágové, aby ztrestali skupinu odpadlíků kdesi na severozápadním
pobřeží kontinentu. Bůh Ghlar je varoval před dopadem magického střetu
takového rozsahu, ale oni nedbali. Nejhorlivější byl jeden z mladších
pramágů jménem Loventrap. Ještě než odezněly dozvuky klimatické katastrofy,
ztrestal jej Ghlar vězením na odlehlém místě, kde měl Loventrap žít stovky
let, dokud mu plnou vahou nedojdou důsledky jeho jednání. (K tomu došlo
až koncem devátého egilu.)
Dopad magické války na přírodu a kajinu vůbec byl drtivý, ale nemalou
měrou se zmněnilo i myšlení lidí. Dostali strach ze síly pramágů a tak
je koncil vládců postavil mimo zákon. Bylo to směšné - žádný ze světských
pánů by totiž pramágům nedokázal vzdorovat, ale mágové, sami nemálo vyděšení,
odešli do vyhnanství dobrovolně. Zmizeli lidem z očí a po mnoha staletích
vymizeli i z paměti. Je zajímavé, jak lidská mysl dokáže vytěsnit to,
čeho se nejvíce bojí.
Na troskách světa vzniklo nové státní uspořádání, k němuž dal podnět právě
velký koncil. Drtivá většina šlechticů se pod tíhou nedávných událostí
usnesla, že je třeba ukončit řádění magie a zároveň se postavit hrozbě,
kvůli které válka údajně vznikla. (Lidé totiž neznali pravý důvod rozepře
mezi mágy, která vyústila v tak radikální a silný střet.) Tak byly položeny
základy říše Anakha, která měla být prvořadě tak silná, aby odolala hrozbě
ze západu (z Martilského království) a zároveň neměla mít na svém území
ani jediného magicky aktivního tvora.
Ukázalo se, že to jde. Lidé byli sice zvyklí vídat ve městech vážné muže
v dlouhých róbách, které stačilo slušně požádat a oni dokázali vyřešit
většinu běžných problému denodenního života. Strach ze zneužití magické
moci měl však křídla. Lidé. kteří se vraceli z jihu hovořili o poušti,
která nemá konce a o podivných tvorech se kterými se člověk silou nemůže
měřit. Kupci i dobrodruzi vyprávěli o podivných bouřích na jihu, při nichž
hřmělo a lidé padali na zem jak podťatí, aby se už nikdy nezvedli. Vyprávěli
o nespoutané magii, kterou nikdo neovládá a ani ovládat nemůže. Lidé do
jižních krajů přestali jezdit a sedláci i farmáři z nejjižnějších osídlení
opustili své domovy a odtáhli až k velkým městům na severu, z nichž nejbližší
byl Peol. Astaren, hlavní město pramágů, po staletí oáza míru a blahobytu,
zmizel z povrchu Ulmea-Ai.
Přesto se život vrátil do obvyklých kolejí a mír trval celý egil. Pak
přišla zpráva, že se od západu blíží obrovská armáda.
´To je chvíle která prověří naši sílu a připravenost´ - hlásala šlechta
a připravovala se na válku. ´Proti této hrozbě jsme se před staletími
spojili, abychom jí byli schopni čelit.´
Bohužel však nebyli. V čele Martilské armády totiž táhli nepřátelští čarodějové
a v celém císařství nebyl nikdo, kdo by se jim dokázal postavit.