Staré rasy
Propastí let
Lidská rasa
Anakha Starší rasy
( Existují zdroje, podle kterých můžeme tušit, že mezi rasou draků a tou, kterou vám představíme jako první existuje ještě jeden článek řetězu, ale i o něm víme tak málo, že Vám raději nebudeme předkládat matné dohady)
Začneme počítáním času. Dnešní národy počítají čas z dlouhodobého
hlediska na roky, staletí a egily. Egil je jednotka převzatá právě od starších
ras a málokdo dnes ví, jak se určovala její délka. Konec egilu ohraničovalo období
zvané Charnegil.
Předkové elealských pulů používali termín egil pro vlnu. Co
však znamená charn jsme nezjistili. Podobný výraz neexistuje v žádné ze
známých jazykových skupin. Přesto právě Charnegil je název pro přelomové
období mezi jednotlivými egily. Nevíme ani, podle čeho určovaly staré
rasy délku zmíněného období. Víme, že zatímco dnes trvá egil zhruba pět
staletí, zpět po časové ose se jeho trvání prodlužuje.
Jak dlouho trval egil ve věku draků nevíme, ale první rasa, o které máme
alespoň kusé informace se zrodila na počátku ostrovního věku, jehož první egil trval
1000 let.
Byli to kosteiové.
První bytosti národa kosteiů byly
poprvé zaznamenány na ostrově Arachnea v souostroví Krósos. Jejich vůdcem byl brzy zvolen věštec Laartarach a
vládl svému lidu několik staletí až do dne, kdy na svět Ulmea-Ai pronikla moc Gulbaarthy,
Matky démonů. Té se po předlouhém úsilí podařilo otevřít bránu do tohoto světa, ale zjistila,
že jí sama projít nemůže. Vyslala tedy alespoň své démony. Branou jich prošly stovky.
Nejsilnější z nich na sebe byli schopni brát jakoukoli podobu. Vmísili se mezi kosteie a
započali dílo zkázy. Našeptávali, vemlouvali se a potají podrývali autoritu Laartaracha na
jeho trůnu v Avil Menor. Nakonec se jim podařilo rozštěpit národ kosteiů ve dví. V podobě
kosteiů se někteří z nich spojili s Laartarachovými poddanými a z těchto svazků vznikla
pokřivená rasa, která sama sebe nazvala Misiss (čti Mysiš).
Když byli Misiss Laartarachem konečně odhaleni, bylo pozdě na jakoukoli obranu.
Laartarach kolem sebe shromáždil své věrné a dojednoho je zaklel do klenotu, ze kterého neměli
být osvobozeni, dokud opět nepřijde jejich čas. Množící se Misiss odpluli na severní kontinent
a založili město Xantia, kolem něhož vyrostla tajemná říše Waarnor.
Zatímco byli kosteiové zakleti v rudém klenotu a misiss tiše sílili, spatřili
kdesi v centru severního kontinentu světlo světa první příslušníci národa Ererai.
Ererai vládli od počátku mnohými magickými dovednostmi. Vycítili podivné
napětí ve světě kolem sebe a rozhodli se žít skrytě, bez kontaktu s ostatními
rasami. Neshodli se ale na místě, kde by se měli ukrýt, ani na úhlu pohledu
na okolní svět a jeho zákonitosti a tak se rozdělili. Na kolik skupin
se rozdělili a kde která z nich žije nevíme dodnes.
Začátkem pátého egilu tvoří bůh Ghlar s pomocí tajemného společníka
lidskou rasu aniž tuší, že tím tajemným pomocníkem je Gulbaartha, která
opět našla způsob, jak alespoň myšlenkami proniknout na tento svět. Tak
dostali lidé do vínku i část Gulbaartiny zloby a nenávisti. Zbytek síly,
který měl připadnout aktu stvoření lidí, použila Gulbaartha ke stvoření
vlastní rasy. Na svět přišli Činoras a na odvrácené straně světa stvořil
bůh Fustren Angatha a Hektu, prarodiče trpaslíků.
To je kratičký průřez posloupností zrodu mladších ras až k začátku pátého
egilu - věku lidí.