Tajná dohoda
Martila
Odchod králů Velikáni 8. egilu: Hynert Vasin
Plamen
Zhorgan kníže Whertan
určitě nebyl jediným velmožem, který si uvědomoval naprostou bezmoc
všech lén po rozvrácení císařství Anakha. Také si nechtějme namlouvat, že byl prost
zištnosti, protože to by snad ani nebyl člověkem. V každém případě byl ale jediný, kdo
začal okamžitě jednat.
Všechny části říše byly ve zmatku a v troskách, všude panovalo bezvládí. Celé
rozsáhlé komunity migrovaly na východ a v důsledku strachu z Martily vznikala mnohá nová osídlení za
řekou Giltar. Nejvýznamnějším z nich byl baronát skarrský, jehož správní oblast vstoupila později do
historie jako Coolvin.
Whertan zkontaktoval nejprve ty ze svých příbuzných, kterým si mohl dovolit alespoň
maličko věřit. I jim však vyjevil ze svých plánů jen to, co považoval za nutné. Zaštítěn příslibem
věrnosti a pomoci pak vyrazil k tomu, koho se nejvíce obával.
Dalším krokem byla cesta do Gery. Tam se totiž nalézaly a do dnes nalézají
největší zlatá ložiska široko daleko. Nabídl tamním pánům ozbrojenou ochranu, pokud přejdou
pod jeho správu. Gera byla dokonale vydrancována a neměla co ztratit. Mělo-li se zde těžit
zlato, bylo třeba zajistit, aby se hned po té, co opustí štoly nestalo kořistí lapků.
To se neobešlo bez většího počtu ozbrojenců. Zde tedy dosáhl kníže Whertan největšího
strategického vítězství. Téměř nikdo nevěděl, že vojáci chránící gerské doly jsou takřka devadesáti
procenty jeho ozbrojené síly. Podstoupil toto riziko a vyplatilo se. O měsíc později
dorazila do Teranu první dodávka zlata a Whertan doplnil stavy. Tím vešlo spojení Teran -
Gera ve známost, ale málokdo už mohl zasáhnout.
Teran se záhy stal vojenskou i ekonomickou velmocí, rostoucí na troskách
císařství. Orwar, Whertanovo dědičné léno (baronát), patřil k jeho koalici od začátku. Důležité však bylo,
že se k němu přidal ¨Zelený pán´ z Kruxu. Vládci města Kruxu totiž prosluli svou moudrostí a
přiklonění se na Whertanovu stranu znamenalo především vyjádření důvěry a ta něco znamenala.
Starvlin, město daleko na jihu, dostal kníže pod svou korouhev v Roce Volby
sňatkem s Estvikou Stravlinskou, mimojiné dědičkou léna Lurského. Tak se po svatbě spojila v jeho rukou
vláda nad čtyřmi nejmocnějšími a zároveň obchodně nejsilnějšími správními celky, jakž takž prosperujícími
po rozpadu císařství Anakha.
Postupně se pod teranskou správu utíkaly další a další državy, které se osamostatnily
v předchozím období bezvládí. Whertan si vysloužil velmi dobrou reputaci a nakonec jej sami jeho leníci
prohlásili králem. Tak spatřilo světlo světa království Wheeria, založeno nenásilnou cestou, takřka z vůle
lidu.
Kníže Whertan byl však zkušený a měl vizionářský pohled na budoucnost blízkou i vzdálenou.
Tušil, že ještě zdaleka nezajistil bezpečnost království po všech stránkách a chystal se potají ke kroku,
za který by jej jeho poddaní jistě bez milosti odsoudili.