Důvěra za důvěru
Gebriti
Astver Sangyr
Intres z Twolu
Boj o moc
Rod Laurosů
Úpadek rady
Nástup byrokratů
Vilem z Llonu
Příběh ztracené paměti Boj o moc
Jako čtvrtý vládce Orwaru dosedl na knížecí stolec baron Lhaiak.
Nebyl Araverův příbuzný, ani se nijak nezasloužil o blaho knížectví a
skřeti na hranicích se za jeho vlády pomalu stali běžným jevem. V těch
dobách velmi stoupala pověst kruxských hraničářů, kteří si jako jediní
dokázali udržet lesní běsy trochu od těla. Reputace kruxské tzv. Zelené
školy nabývala na váze a město hraničářů muselo čelit každé jaro přílivu
mladíků, kteří toužili po boku rodilých hraničářů chránit hranice
Orwaru - a hlavně vítězit.
Zatímco Krux držel severovýchodní hranici, začli se pérové Orwaru
v tichosti paktovat jeden proti druhému, využívaje války se skřety jako
rubáše, pod který nebylo vidět. Lhaiak byl slabým vládcem a popravdě řečeno,
dokud pikle a úklay nesměřovaly přímo proti jeho osobě, těšil se z falešného
výsluní. I on by rád uchvátil, nyní již starého, ale stále ještě schopného
rádce Vasina, ale ve své hloupé pýše udělil Hynertovi titul ´První čaroděj
Orwaru´, čímž do té doby utajeného kouzelníka vypudil.
Po Vasinově odchodu doznal Orwarský dvůr výrazného uvolnění mravů
a dvorním intrikám jakoby už nic nestálo v cestě. V Roce Kůže usedl
na knížecí stolec Vinidar, vůdce jedné z mocenských skupin, která volala
po definitivním vypořádání se se skřety. Vinidar vyždímal státní kasu
na dvě obrovská tažení. Obě skončila katastrofálním fiaskem. Pak už se
orwarští jen bránili a neschopní šlechtici dál pletichařili uprostřed
pozvolna se rozpadající struktury knížectví.
V Roce Stolinů na Stolec konečně dosedl jeden ze silnějších Araverů.
Byl to Rialin, kníže orwarský a za jeho vlády byli skřeti, odvažující
se v té době dokonce až do blízkosti tvrze Gand, postupně zatlačeni až
k velkým hvozdům na severu. Přesto padlo nejedno hradiště, nejedna ves
zůstala opuštěná. Přesto byl Rialin pro knížectví požehnáním. Vládl třicet
osm let, avšak po něm dosadila tzv. temná koalice na knížecí stolec Dortiase,
prvního "voleného" aravera ze stravlinského rodu. Jeho vláda
trvala necelých dvacet sedm let a po něm ta samá koalice dosadila do čela
knížectví Tadara, barona z Orlí Hůrky. Měl velké ambice, ale mdlý rozum.
Za jeho vlády přišel Orwar opět o rozsáhlá severní území. Ze severu se
vrátili skřeti a Tadar raději přemýšlel jak získat nějaká území na jihu.
Jeho neschopnost způsobila, že se město Soltera definitivně odtrhlo od
Orwaru.
Ve dvanáctém roce své vlády Tadar zemřel a mezi lidmi se říkalo,
že ne přirozenou smrtí. Vyděšení orwarští pérové tehdy zvolili jako devátého
knížete aravera Nirena, neutrálního pána z Twolu. V žilách pánů z Twolu
kolovala Sangyrova krev a kdekdo doufal, že Niren upevní slábnoucí knížectví
a opět zažene skřety do severních hvozdů.